středa 11. září 2019

O vzduchu

Loňské a předloňské prázdniny nás na rodinných dovolených provázelo neustále jedno téma: Voda. Vyschlé řeky a jezera, léto bez deště... V Řecku nás navíc chytl problém s potrubím v městečku, kde jsme byli ubytovaní, a tak jsme byli dva dny bez vody kompletně.

Tohle léto jako ústřední téma vidím vzduch. Čerstvý vzduch. Dech.

Vnímám ho v cigaretovém dýmu na italských plážích, v abnormálně zasmraděném WC ve Flixbusu i v dechových cvičeních na workshopu pranayamy. A stejně jak před těma dvěma lety, si znovu uvědomuju kolik věci bereme jako samozřejmost.

A jak samozřejmé vůbec nejsou.



Je to sranda. To, že něco není samozřejmost, nám vždycky dojde až v momentě, když nám tu "samozřejmost" někdo nebo něco vezme. S neustále vzrůstajícím znečištění ovzduší i běžná věc jako je dýchání, může být problém. Na světě je řada měst, kterou od rána do večer zahaluje tak výrazný smog, že připomíná hustou ranní mlhu.
  • Podle výzkumů více než 95 % lidí na světě dýchá znečištěný vzduch
  • Znečištění ovzduší je  4. největší hrozbou pro lidské zdraví.
  • Zvyšuje riziko rakoviny, srdečních onemocnění, mrtvice a chronických respiratorních onemocnění (jako je astma)
  • Každý rok zemře na důsledky tohoto problému zhruba 4,2 milionu lidí.
  • Toxické látky v ovzduší mají negativní vliv i na životní prostředí a podílí se na zhoršování klimatické změny. 
Paradoxně se dneska nemám v plánu zabývat ekologií a tím, kdo všechny ty smrady do vzduchu vypouští. Většina z nás stále žije v oblasti, kde se můžeme relativně bez problému nadechnout, aniž bychom se obávali, že skončíme na nemocničním lůžku. Přesto si toho luxusu nevážíme. Proč?

Protože jednoduše neumíme dýchat.


Dech je podstatou našeho života a provází nás od začátku až do úplného konce, co jsme tady na světě. Práce s dechem pomáhá zklidnit roztěkané tělo a rozbouřenou mysl, pomáhá proti bolesti, zlepšuje koncentraci, zmírňuje stres, nervozitu a úzkost. Během dne ale většina z nás dýchá mělce, rychle, nepravidelně a zdaleka nevyužívá plnou kapacitu plic. Naše tělo je chytré a dýchá, aniž bychom o tom přemýšleli nebo museli cokoliv dělat. Přesto není od věci se občas zastavit a věnovat svému dechu chvilku vědomé pozornosti.

V józe se práci s dechem věnuje pranayama. Slovo prana v sanskrtu označuje životní energii, která v nás proudí skrze dech. Jakmile se dýchání jednoho dne zastaví, životní síla společně s ním odejde. Určitě jste si taky všimli, jak se vás dech mění při určitých situacích, jak ho ovlivňují určité emoce a myšlenky. Když jsme ve stresu, ve spěchu, jsme nervózní, dech se okamžitě zrychlí. Když v odpočíváme, dech je pomalý a klidný. Stejně tak to funguje i naopak - zaměřením na svůj dech a určitými dechovými technikami si sami můžeme navodit pocit klidu a uvolnění.

Techniky pranaymy jsou skvělé obzvlášť pro lidi, kteří nejsou schopni hned "skočit" do meditace a ponořit se do naprostého ticha bez činnosti. Po lektorském meditačním kurzu jsem několik dní poctivě každý den hodinu meditovala - jenže potom jsem odjela na týden do Slovinska, můj režim se rozpadl a já nevěděla, jak na něj znovu najet. Na poslední dovolené v Itálii jsem si tak předsevzala alespoň deset minut ráno věnovat pranayamě. Jedna věc, kterou jsem se totiž během meditace naučila je to, že naše mysl se dá celkem jednoduše obelstít. Když víte jak na to, velmi snadno můžete její pozornost stáhnout úplně jiným směrem. Stejně tak při dechových cvičeních má mysl pocit, že "něco děláte", zatímco pořád jen sedíte v klidu a tichu. Soustředění na dech vám tak může výrazně usnadnit vstup do stavu meditace.

Letos v létě jsem se měla možnost zúčastnit dvou meditačních kurzů s Kabirem Bharti v olomouckém centru Yofyz. Od mého začátku s jógou a meditací jsem se jim vždycky věnovala spíš sama doma, než abych zašla na veřejné lekce. Běžné lekce jógy jsou totiž často spíš jen taková "trendově" pojmenovaná gymnastika nebo se v nich lektoři naopak snaží o přehnanou ne-autentickou duchovnost, která mi jde trochu proti srsti. Proto jsem si neskutečně užila jak letošní kurz s Kabirem tak i před dvěma lety lektorský kurz yin jógy v Deepem Kumarem. Jejich styl učení je prostě trochu jiný, než na co jsem byla zvyklá z jiných jógových lekcí.



Nedělají z jógy vědu. Ať už jde o jógové ásany, pranaymu nebo meditaci, všechno je to vlastně hrozně jednoduché. Jenže jak sám Kabir na kurzu řekl, lidská mysl nemá ráda jednoduché věci - a tak si všechno musíme zkomplikovat. Jóga zahrnuje techniky, které může dělat naprosto kdokoliv naprosto kdekoliv - dítě, dospělý, stařík, běloch, černoch, buddhista, žid nebo muslim. Jógové učení a kouzlo meditace není nijak vázané na žádné náboženství, není třeba k němu znát žádnou filozofii. Všechno je to v nás. Stačí obrátit svou pozornos dovniř sebe a zůstat na chvíli v tichu.

Dýchat. Pozorovat. Být.

1 komentář:

  1. Tyjo, o pranayamě slyším prvně. Asi se není čemu divit, protože s jógou nemám skoro žádné zkušenosti.. Ale líbí se mi tvůj článek. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že neumíme dýchat.. :)

    OdpovědětVymazat

F