pondělí 13. května 2019

Za našich mladých let

Kdybych si mohl vybrat, kdy se narodím, neměnil bych. Když jsme byli malí my, všechno bylo lepší. Děcka teď nemají úctu ke starším, nemají žádnou disciplínu, neumí se chovat. Nechodí ven, pořád jsou zalezlí doma u mobilů a počítačů. Neví, co jsou to skutečné problémy. Jsou rozmazlení a rodiče jim všechno dovolí. A dokonce ani na zadek jim člověk dát nemůže, ještě by z toho měl problém! 




Když slyším tahle slova, nadzvedá mě to ze židle. Ne proto, že bych si myslela, že je tato doba dokonalá - spíš proto, že každý vše vidí jen ze svého vlastního úhlu pohledu. A odmítá se podívat na druhou stranu. Nic ale není černobílé. V každé době, ať už teď, před padesáti nebo před tři sta lety... byly rozmazlené, nezvladatelné děti a ještě problémovější rodiče, vždycky byli lháři, podvodníci, prostitutky, (ať už z povolání nebo v rámci volného času), stejně tak jako kouzelní skřítci, kteří každým svým krokem v životě šíří dobro. V každé době byly a budou děti, které budou hrát fotbal v parku a které budou zalezlé s knížkou (nebo u her - ať už počítačových nebo deskových) doma.

Každá doba má svá pozitiva a negativa. Dnešní svět se mění ze dne na den, stále rychlejším tempem. S ním se mění i naše myšlení - myšlení nás, "mladých" generací, které se do tohoto zrychleného světa už narodili.

Doba blahobytu
Často se starší lidé dívají na mladší a na děti a nad jejich starostmi, které jim v ten moment připadají, jako konec světa, jen mávnou rukou. Tvoje starosti bych chtěla mít. Vždyť ty nevíš, jak se máš dobře. Je to pravda. Většina z nás si to opravdu moc často neuvědomuje. Jenže jsme se narodili do téhle doby. Už nikdy nezažijeme to, co zažívali generace před námi. A ať už byly jejich starosti jakkoliv náročné, neznamená to, že naše problémy a smutky nemají význam.

Naši prarodiče zažili válku, rodiče socialismus. My jsme se narodili do doby blahobytu. Máme všeho dostatek. Nemusíme řešit, jestli nám náhodou nedojde jídlo (kromě některých individuí, kteří před státními svátky očividně vyluxují celou lednici a pak zoufale shánějí otevřenou sámošku). Můžeme cestovat po celém světě. Můžeme si vybrat nebo i vytvořit své vysněné povolání - nikdo z nás nemůže tušit, po čem bude za pár let poptávka. Foťák v mobilu byl taky relativně před pár lety ještě sci-fi a teď se tisíce lidí živí jako "influenceři" a firmy jim platí za sdílení fotek jejich výrobků a služeb.

Máme obrovskou svobodu volby. Jenže s ní přichází i zodpovědnost.




Dítě přelomu tisíciletí

Já sama jsem vyrostla v době internetu. První počítač jsme doma měli, když mi bylo 5, první mobil jsem dostala o dva roky později - tlačítkovou růžovou cihlu se dvěma rozpixelovanými hrami a pěti vyzváněcími tóny. Ani v téhle době ještě nikdo netušil, co nastane za pár let. Že budeme online 24 hodin denně, létat po Evropě za cenu jednoho většího nákupu v supermarketu, že bude tolik lidí všech možných oborů moct pracovat z domu, z kavárny nebo z pláže... Je to sranda. Je mi 20 a i tak mám co porovnávat. Narodila jsem se tak nějak na přelomu toho všeho a tak vidím některá pozitiva i negativa.

Už dřív mi bylo líto, když jsme někde seděly s kamarádkami a každá z nás hleděla do svého mobilu a psala si na Facebooku s jinými virtuálními lidmi, které jsme ve skutečnosti ani neznaly. Mrzí mě, když vidím, jak rodiče malému dítěti do ruky radši vrazí tablet, než aby mu přečetli pohádku. A fakt mi nepřijde normální, aby se desetileté holky oblékaly a malovaly, jako by jim bylo třicet. Je taky čím dál náročnější poznat, co je pravda a co je jen záměrně do online světa vypuštěný blud. Jsme zahlceni informacemi o tom, jak máme vypadat, co máme jíst, jak máme cvičit, jak se máme chovat, jak máme myslet, jak se (ne)máme smát, a jak (ne)máme brečet, jak máme milovat a jak si máme užívat života. 

Často se, připojení na síť, odpojujeme sami od sebe a od lidí, kteří stojí vedle nás a ne schovaní za zdokonalujícími filtry virtuálního světa.



Proč bych neměnila
Na druhou stranu rozhodně nesouhlasím s tím, že by všechno šlo z kopce. Kromě skvělých technologických vynálezů vidím spoustu pozitiv i v myšlení nových generací. Dokážeme/dokážou (přece jen, tzv. duhové děti, narozené po roce 2000 jsou ještě trochu jinde... ale o tom někdy příště) myslet "out of the box". Problém s autoritami mají často proto, že jsou jejich příkazy a pravidla prostě nesmyslná. Bouří se, rebelují. Přemýšlí jinak, učí se jinak a obzvlášť systém školství, jak je v současnosti nastavený v Česku, se tomu vůbec nepřizpůsobil. Děti ovládají cizí jazyky, aniž by potřebovali učitele - jednoduše je okoukali ze seriálů a počítačových her, kde v rámci strategie musí komunikovat s hráči z celého světa. Informace získávají z videí, blogů a sociálních sítí. Sezení ve škole je pro mnoho z nich povinností, která jim ve skutečnosti ubírá čas pro skutečné vzdělávání.

Přemýšlí o věcech, které dělají. Právě díky tomu, že neřešíme hrozící válku nebo nedostatek jídla, můžeme se z téhle "nudy" zaměřit na jiné problémy. Nežijí podle motta "Po nás potopa". Tisíce středoškoláků tak například na celém světě stávkuje proti klimatické změny. Ve třídě mého 16-ti letého bratra píší seminárky na témata jako je fast fashion, geneticky modifikované potraviny a plasty v oceánech. 

Samozřejmě - nejsou takoví všichni. Vidím kolem sebe ale takových lidí spoustu a mrzí mě, když nás ostatní vidí jako zkaženou generaci, která si ničeho neváží a neumí žít "naplno".

Bylo to dřív vážně lepší?
Lidé, kteří mluví o současné době a mladé generaci jen a jen negativně zapomínají na to, že jsou jejich vzpomínky na minulost zkreslené. Zkreslené tím, že oni v té době sami byli mladí. A samozřejmě, když se dnes ohlédnou zpět, raději by se vrátili do doby, kdy byli dětmi, které nemuseli řešit žádné starosti. Pochopitelně se tehdy cítili líp, než když mají teď milion závazků, děsí je blížící se stáří a všem těm novinkám kolem sebe vůbec nerozumí. Všechno je to zmatené, zrychlené, nesmyslné. 

Věřím, že každá doba s sebou nese něco dobrého i špatného. Těžko můžeme srovnávat to, co je s tím, co bylo, když jsme sami tu dobu nezažili. Kdybych si ale měla vybrat, neměnila bych.

2 komentáře:

  1. Pod tento článek bych se podepsala, naprosto souhlasím!Blog ukládám do oblíbených a zase se vrátím :)

    OdpovědětVymazat

F