čtvrtek 30. května 2019

Vědomý odpočinek

Úterý ráno. Nevybavuju si, že by mi zvonil budík, takže se natáhnu pro mobil, abych zjistila, jak dlouho se ještě můžu válet. Půl jedenácté. S nechutí se převaluju a nutím se vstát. Proč vlastně? Vím, že bych měla nejspíš trochu pracovat, měla bych se učit, měla bych si jít zacvičit, měla bych si udělat zdravou snídani, měla bych... Kdo mě k tomu ale vlastně nutí? Fakt se svět přestane točit, když se budu ještě deset minut válet? Opravdu přijdu o tolik, když ještě na chvíli zavřu oči? 



A tak se spokojeně převálím a najednou se mi už ani spát nechce. Všechno napětí je pryč. S výdechem si s klidem uvědomuju, že vlastně nemusím vůbec nic. Pohledem přejíždím svůj výjimečně uklizený byt, přes žaluzie do pokoje začíná vnikat teplé sluneční světlo. Beze spěchu si místo snídaně rovnou připravím oběd při sledování dalšího dílu Terapie a vlezu si s ním zpátky do postele. 

Dneska je všechno dovoleno...

Jsem odborník na prokrastinaci - když mám opravdu něco důležitého dělat, jsem schopna vymyslet milion výmluv, začít strouhat pastelky, pustit se do uklízení šuplíku s kořením, projíždět Facebookové skupiny a u toho všeho zhlédnout jednu dvě série nějakého sitcomu. Mám pocit (a někdy je to i pravda), že bych měla něco dělat, že mám spoustu práce, učení a úkolů, kterým bych se měla věnovat. A většinou to dopadá tak, že celý dělám od všeho trochu, s Netflixem v pozadí a s pauzami na jídlo a vaření čaje. Výsledek? Rozdělaných několik úkolů, nic nedotažené do konce a navíc mám sama ze sebe pocit, že jsem si ten den skoro-nicnedělání ani trochu neužila.



Prokrastinace a lenošení spolu totiž nemá nic společného. Prokrastinací jen oddalujeme povinnosti, kterým bychom se měli věnovat a zabíjíme čas nesmysly, které v dané chvíli vůbec nejsou potřeba a ani je neděláme z žádné velké radosti. Nicnedělání a lenošení je naopak potřeba. Je to čas, který si vyhradíme pro sebe na to, abychom si dobili "baterky", zvolnili, vydechli a načerpali energii na další náročné aktivity. Ať už jedeme naplno a snažíme se za každou cenu toho zvládat co nejvíc, nebo naopak všechno neustále odkládáme a prokrastinujeme, výsledek je stejný - jsme vyčerpaní, nespokojení a stejně máme pořád pocit, že nic nestíháme.

Napojme se občas na svoje tělo a vnímejme, když nám říká, že máme zvolnit. Svět se bez nás nezblázní a když si dopřejeme chvíli vědomého odpočinku, budeme mít na všechno úkoly a povinnosti zase novou sílu.

Všechno je totiž potřeba dělat v rovnováze, ale zároveň na plno - a to včetně nicnedělání.

3 komentáře:

  1. Taky mám takové chvíle kdy bych ležela jen celý den v posteli, a taky že to občas dělám, ale potom mám zase výčitky svědomí, že jsem za den nic neudělala.. občas je těžké si uvědomit, že i nicnedělání je vlastně dělání :)

    www.terripeterk.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně :) Ale když si to uvědomím, že fakt teď potřebuju odpočívat, tak si to dokážu užít a další den mám mnohem víc energie na práci :)

      Vymazat
  2. Někdy je nutný si odpočinou. Vzít knížku, čaj a pustit se do čtení. Zapomenout na starosti světa a užívat si imaginární svět skrytý v písmenkách💖🙏.

    VERČA ze Ztracena v Praze I Papír X elektronický inkoust? SOUBOJ ČTEČKY A KNIHY

    OdpovědětVymazat

F