čtvrtek 2. května 2019

Rozumíš svým pocitům?

Stres. Depka. Frustrace. Slova, která často volíme pro jakékoliv negativní pocity a špatná období, která v životě prožíváme. Jaký je ale jejich opravdový význam a neskrýváme skrze ně jiné, hlubší pocity, které se bojíme pojmenovat?


Sedím v tureckém sedu na jóga matce a usrkávám z kelímku horké chai latté - jednu z mých oblíbených věcí na každoročním festivalu Yoga&Dance v Ostravě. Letos jsem tu už počtvrté - a jako tradičně (kromě jednoho roku) tu sedím sama. Jezdím tu totiž cíleně na pár dní vydechnout, být jen sama (se) sebou, svým dechem a svými myšlenkami. Po "Faraonově pomstě" na dovolené v Maroku jsem ještě trochu unavená a tak si jdu mezi fyzicky vyčerpávajícími lekcemi Ashtanga jógy a dynamické meditace odpočinout na přednášku doktorky Klímové - propagátorky psychosomatické medicíny a dnes poměrně kontroverzní osobnosti (především po odvysílání dokumentu České televize "Obchod se zdravím").

Tématem (jako vždy naprosto skvělé) přednášky je radost - emoce, který výrazně ovlivňuje naše psychické a fyzické zdraví, stejně tak jako nám všechny negativní emoce naopak po psychické i fyzické stránky dokážou pěkně zavařit. Kromě několika vtipných historek a zajímavých teorií psychosomatické medicíny, mě zaujme část, kdy se pozastaví nad slovem frustrace a stres.

Slova, která používáme možná až příliš často v naší běžné komunikaci. Kdykoliv nám není po psychické stránce zrovna nejlíp, ať už je důvod jakýkoliv, tvrdíme, že jsme "ve stresu". Když je ten pocit silnější, jsme frustrovaní. A nebo máme depky. Když někomu tohle sdělíme, většinou uznale pokývá hlavou, že to zná, a že je to úplně normální.

Když se nad tím ale zamyslíte, co vlastně tato slova znamenají? A mají vůbec nějaký význam? Často jsou za nimi totiž schované jiné pocity, které není tak snadné pojmenovat. Za prvé proto, že je jednodušší říct, že jsme ve stresu, což je společností běžně přijímaná věc, která určitým způsobem vlastně ještě vylepšuje naši image - když jsme ve stresu, znamená to totiž, že se nemůžeme ani na chvíli zastavit, jsme vytížení a všichni o nás mají zájem. Svět by se bez nás nejspíš přestal točit. Je tak mnohem přijatelnější použít slovo "stres", namísto toho, abychom se zamysleli nad skutečnou podstatou našich pocitů.

Druhým důvodem ale může být i náš vlastní strach. Strach z toho, co cítíme. Strach z toho, pojmenovat, kde je opravdový problém. Že možná nemáme depku, ale cítíme se osamělý nebo zklamaní. Nejsme ve stresu, protože jsme super-vytížení, ale možná si s něčím si nevíme rady a bojíme se požádat o pomoc. Za frustrací je možná naše nedostatečná víra v sebe sama, pocit, že nejsme dost dobří, že našich vytoužených cílů nedokážeme dosáhnout ...
Lidé obecně rádi věci pojmenovávají - máme odborné termíny a definice i na věci, které definovat prostě nejde. Když jde ale o naše vlastní pocity, často je zaobalíme do nic neříkajících, společností přijímaných slov a nesnažíme se dál pátrat. Necítím se dobře? Tak to bude asi stres. Nebo depka. Konec.

Samozřejmě, naše emoce jsou tu od toho, abychom je procítili a ne se je snažili nacpat do nějaké škatulky. Přesto nám ale pojmenování našich pocitů dokáže pomoct, najít jejich příčinu. Zjistit, proč se cítíme zrovna takhle a co bychom s tím mohli provést, aby nám bylo o něco líp.

Neházejme naše emoce do jednoho pytle. Stejně tam dlouho ukryté nezůstanou

Žádné komentáře:

Okomentovat

F