čtvrtek 16. srpna 2018

Zkouška dospělosti

Říká se, že maturita je zkouška dospělosti. Nejde ale o samotný den odříkávání naučených frází před komisí. Ta pravá zkouška začíná, až máme maturitu za sebou a najednou nás nic nedrží. V jistém ohledu za zkoušku dospělosti považuju prázdniny v maturitním ročníku. Zkouška toho, jak jsme schopni naložit se spoustou volného času, jak jsme schopni naplánovat svůj budoucí život a jak si tu novou svobodu dokážeme užít.

Oproti školní maturitní zkoušce, tahle druhá, podstatnější nevyšla úplně podle mých představ.

Na jaře jsem měla jsem spoustu cílů, plánů, míst, která chci navštívit, aktivit, kterým se chci víc věnovat a věcí, které chci ve svém životě změnit. Svoje slovo v tom všem měli ale také moje strachy, lenost a především moje nekonečná váhavost. Z druhé části zkoušky dospělosti tak zaplakala hlavně moje peněženka, které moje zmatené, nejisté last-minute plánování zrovna neprospělo.

A přesto nemám pocit, že bych v této zkoušce úplně neuspěla.

Nevím, kde budu za pět nebo deset let. Čím vším se budu živit, kde a s kým budu žít. Kým se chci stát a kým se stanu. Čeho přesně chci v životě "dosáhnout". A já se na to vážně snažila přijít. Hodně jsem o tom všem přemýšlela, psala a mluvila. Sepisovala si své cíle, vize, plány, poměřovala klady a zápory, hledala ty nejlepší cesty ... A jak jsem se tak za zataženými žaluziemi schovávala před horkým sluníčkem a reálným světem, došlo mi, že je to vlastně pěkná blbost.

Asi není vždycky potřeba mít naplánovaný každý svůj další krok. Někdy je lepší na všechno zapomenout a prostě "do toho jít". Ať už jde o cokoliv. I když to třeba bude špatná volba. Prostě to jen zkusit.

Aspoň na pár dní vykročit ze stereotypu. Ze své role. Ze svých masek. Z virtuálního online světa.

A prostě jen udělat krok do neznáma.

Žádné komentáře:

Okomentovat

F