čtvrtek 23. srpna 2018

#SoloTrip - Den 2: Dobrodrůžo v Jesolu

Jak udělat z cesty do turistického letoviska dobrodružný zážitek? Jednoduše. Stačí si s sebou sbalit nedostatečné zásoby jídla a pití, na zastávku autobusu dorazit v minutě, kdy autobus odjíždí z nádraží a z dalšího autobusu vystoupit na špatné zastávce. Když si k tomu přibalíte velmi špatný orientační smysl, 10% baterky na mobilu a powerbanku bez konektoru, čeká vás bezpochyby den plný nezapomenutelných zážitků.



Když jsem se ve středu ráno probudila ve svém veronském pokoji, došlo mi, že vůbec nevím, co dělat. Sbalila jsem si batůžek a vyrazila na autobusovou zastávku s rozhodnutím, že podniknu výlet do některého z okolních měst. Po asi půl hodinovém chození po nádraží, přemýšlení a uvědomění, že v tomhle horku nejsou pro chození po památkách zrovna nejlepší podmínky, jsem si čtvrt hodiny před odjezdem nakonec koupila přes mobilní aplikaci Flixbusu jízdenku a nasedla do autobusu směr nejbližší zastávka na pobřeží.

Lido di Jesolo.

Turistické centrum Benátské riviéry, plné hotelů, restaurací a písečných pláží nacpaných turisty. Jak jsem se později dozvěděla, vybrala jsem si k jeho návštěvě navíc perfektní den - 15. srpna totiž Italové slaví "Ferragosto" a celé rodiny oslavují svátek léta (a svátek na Nebevzetí Panny Marie) převážně právě odpočinkem na pláži.






Po pár hodinách bez slunečníku na rozpálené přelidněné pláži jsem se rozhodla spojit výlet s návštěvou kamaráda, který pracuje v asi 15 kilometrů vzdáleném kempu. Jelikož měl odpolední pauzu jen pár hodin, jeli jsme do nedalekého Cavallina, kde jsem potom pozdí odpoledne strávila sama na pláži a odkud mě měl večer hodit zpátky na autobus do Verony.

Po páté odpoledne jsem začala pociťovat kromě lehkého úpalu taky nejistotu, že se na autobus do Jesola dostanu včas.

Oprávněně.

Na autobusové nádraží jsme totiž nakonec dorazili v minutě, kdy řidiče Flixbusu přestalo bavit čekat na opozdilce a vyrážel zrovna směr Verona. Na trase Verona-Jesola jezdí přes den pouze dva Flixbusy - jeden tam a jeden zpět. Co jsem ale netušila bylo to, že je to současně také jediný přímý spoj mezi těmito dvěma městy. Jedinou možností tak byla cesta autobusem do Mestre a následný přestup na vlak do Verony. Nutno podotknout, že jsem celé cestování Flixbusem naplánovala právě proto, abych se zmatenému hledání jiných dopravních prostředků mohla vyhnout.

Cesta Flixbusem je jednodušší, o něco rychlejší a pohodlnější. Pokud ale jízdenku kupujete na poslední chvíli (jako já), nakombinovaná zpáteční cesta přes Benátky vyjde ve výsledku asi o stovku levněji.



Pořídit jízdenky na nádraží není zas tak velký problém - stačí říct v okýnku cílové město a dostanete časově neomezenou jízdenku, kterou si před vstupem do autobusu orazíte v automatu na zastávce a můžete vyrazit. Problém pro mě nastal až při samotné cestě. Přestože jsem si podle jízdního řádu zmateně vyznačené zastávky počítala, povedlo se mi nakonec z neznámého důvodu vystoupit o stanici dřív, než jsem měla. S dopitou lahví Coca-Coly a příšernou žízní jsem nakonec podle mapy na mobilu s umírající baterkou vyrazila na 2 kilometry vzdálené nádraží pěšky.

Na nádraží kromě klasického okýnka na prodej jízdenek (biglietteria) najdete samoobslužné automaty, kde si bez znalosti italštiny můžete lístek koupit sami. Stačí tak zvolit příjezdové místo a vytištěný lístek opět před odjezdem orazit v jednom z automatů, které najdete po celém nádraží. Pokud jsem dobře pochopila chytré rady na internetových diskuzích (které jsem pročítala při bloudění nádražím), jízdenka je platná, pokud ji orazíte maximálně hodinu před odjezdem vlaku. Doporučuje se to ale provést spíš později, ideálně až ve chvíli, kdy je vlak napsaný i s nástupištěm na tabuli. V případě problémů s příjezdem vlaku se dá totiž jízdenka 30 minut po oražení stornovat.



Při samotné cestě vlakem už je jen potřeba sledovat zastávky, které ne vždy ve vlaku hlásí. A taky dát pozor na to, že v některých městech je nádraží víc (jako třeba právě ve Veroně, na což mě naštěstí upozornila ochotná, anglicky mluvící Francouzska, která vystupovala na stejné stanici jako já).

Když jsem po desáté večer dorazila na nádraží ve Veroně, měla jsem najednou obrovskou radost. Cesta vlakem nezní možná jako super cestovatelský úspěch. Pro mě ale ten pocit, že jsem překonala svou nesmyslnou obavu, znamenal hrozně moc. Cestování sólo je pro mě právě o těchto maličkostech. O překonání sebe sama, kdy si na konci dne uvědomíte, že jste to všechno zvládli sami. Že jste celý ten den sami na neznámém místě přežili .... a vlastně si ho i hrozně užili! 

2 komentáře:

  1. Cestování solo je dost zajímavá zkušenost, taky jsem zakusila :D (y)

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A za mě určitě stojí za to! :D Nemůžu se dočkat až zase někam takhle vyrazím

      Vymazat

F