neděle 22. července 2018

Cestování po Sardinii aneb v hlavní roli pes

Za tři roky svého života toho náš pes procestoval poměrně dost. Jako štěně putoval k nám domů přes celé Česko až z Karlových Varů. Hned následující prázdniny, chvíli po svých prvních narozeninách vyrazil poprvé k moři - a to konkrétně k Baltu do Polska. Další rok už s námi běhal po pláži v Řecku a letos může kamarádům na parku zaštěkat o zážitcích ze Sardinie. 

Itálii jsem si zamilovala před dvěma roky, kdy jsem poprvé navštívila Palmovou riviéru. I přes všechny desítky hotelů, kempů a českých turistů (což jsou věci, kterým se na dovolených obloukem vyhýbáme) mě usměvaví, energičtí Italové, průzračné moře a dokonale pohodová atmosféra neskutečně okouzlila. I proto jsem byla letos, co se týče rodinné dovolené, hlavní lobbista za Itálii.

Na Sardinii se tak moje nadšení z téhle země se ještě několikrát znásobilo. Slunečníkové pláže vystřídaly přírodní pláže s tyrkysovou průzračnou vodou a nádherným výhledem na skalnaté útesy. Českých turistů jsme potkali minimum, přestože v našem prvním ubytování byla manažerkou a asi i spolumajitelkou Češka, jejíž rodiče shodou náhod bydlí v našem městě na stejné ulici jako my a dokonce mají stejné příjmení.

Cesta na Sardinii se psem

Sardinie byla pro nás velké lákadlo, obavy jsme ale měli z toho, jestli s námi může náš  psí člen rodiny. Celodenní cesta autem a 7 hodinový trajekt z italské pevniny s sebou nesl otázku, jak to celé zvládne. A jak zvládneme my. Při představě, že Tedík bude na palubě vrčet na psy a chránit přítomné fenky, jak to dělá s oblibou u nás v parku, a nebude kam utéct, jen přes palubu, byla děsivá. Nakonec byl ale Tedík nejméně problémovým členem posádky. I přesto, že jsme mu zapomněli přibalit do auta jeho granule. 

Jízda trajektem na Sardinii trvá obecně cca od 5 do 10 hodin. Doba plavby a ceny trajektů jsou rozdílné u různých společností a neustále se mění. I během jediného dne se cena může změnit třeba o100 euro. Je proto potřeba ceny sledovat a ideálně trajekt rezervovat s větším časovým předstihem (což samozřejmě nebyl náš případ - k cestě na Sardinii jsme se definitivně rozhodli den před samotným odjezdem). 

My jsme si k cestě vybrali trajekt společnosti Sardinia & Corsica Ferries, který povoluje cestu se psem na palubě a nabízí také kajuty pro domácí zvířata. Některé společnosti sice povolují přepravu zvířat, ale větší zvířata (cca nad 8kg) musí cestovat v něčem na způsob zavazadlového prostoru. Pro některá zvířata může být taková cesta tak stresující, že je může ohrozit na zdraví nebo i na životě. Při cestě se Sardinia Ferries mohou být zvířata jakékoliv velikosti celou dobu s vámi na palubě. Jediný problém je venčení, pro které bylo vyhrazeno speciální místo - "Dog park" - což je v podstatě koryto s naházenými kameny, kde mají zvířata vykonávat potřebu... Logicky se tam nikomu z nich nechce a tak "to hází" všude okolo.


Náš trajekt vyjížděl z Livorna v 7 hodin ráno a cesta do menšího sardinského přístavu Golfo Aranci trvala i s naloděním a vyloděním asi 8 hodin. Na trajekt je potřeba dorazit alespoň hodinu předem. Provoz v přístavu je skvěle zorganizovaný - u brány ukážete pasy a papír s potvrzením rezervace a chlapíci z přístavu vás nasměrují na správné číslo, odkud se budete i s autem naloďovat. Tam se jednoduše zařadíte do fronty a čekáte, až loď připluje.

Nevýhoda toho, že přijedete do přístavu jako poslední, je fakt, že se taky jako poslední budete vyloďovat. Budete tak muset čekat, až lidé v prvních řadách najdou v garáži svá auta a konečně odjedou. A v přehřáté garáží s nedostatkem čerstvého vzduchu je každá další minuta čekání doslova peklo. Na cestě zpátky jsme se tak při příjezdu do garáže nijak nehnali jako ostatní, a v klidu jsme si raději počkali, až ostatní sejdou po schodech a každý si najde své vozidlo.


Na trajektu máte mnoho možností trávení času. Na palubě je bar, restaurace a dokonce i bazén. Můžete si také připlatit za sedadlo ve speciálně vyhrazené místnosti, která vypadá jako hlediště v kině nebo si zaplatit kajutu. Ta je většinou levnější v denních hodinách a naopak o kus dražší v noci, kdy si ji rezervuje více lidí. Ostatní, ať už ve dne nebo v noci, rozloží na chodbách deky a pospávají "na divoko". 

V maličké lodní kajutě najdete 4 sklápěcí postele a koupelnu se záchodem, umyvadlem a sprchovým koutem. Kajutu jsme zvolili hlavně kvůli Tedíkovi a na cestě zpátky bylo po celodenní cestě super, mít se kde osprchovat a pár hodin vyspat (naše zpáteční cesta na trajektu trvala od 23:15 do 6:40 ráno). 


Pes v Itálii

Italové jsou sami docela pejskaři, takže se psem nebyl skoro nikde problém. Přestože některé pláže zvířata nepovolují (především pláže se slunečníky, blízko hotelů a restaurací), na Sardinii najdete spoustu nádherných pláží, které jsou přístupné i se psem (tipy na psí pláže najdete níž v tomto článku).




Na některé pláže mohou pro změnu třeba jen menší psi. Problém je v tom, že pokud není před pláží přímo cedule "zákaz psů", je těžké se někoho zeptat, jestli pes na pláž může nebo ne. Protože prostě Italové. A jejich angličtina. Která neexistuje. Raději, než vymýšlet inteligentní otázku v jakémkoliv jiném jazyce, použijte tři slova - "spiaggia" (pláž), "cane" (pes) a "okay". Při nich ukažte na vašeho psa a pokud člověk kývne nebo případně také řekne "okay", máte vyhráno.

S úrovní angličtiny je to v Itálii celkově dost katastrofické. A to nejen na ulici nebo v obchodech, ale i na těch nejvíc turistických atrakcích (včetně trajektu, kde nám "pokojský" nebyl schopen ani odpovědět, kde najdeme záchody).

Jinak mají psi ale přístup dokonce i do některých obchodních domů a supermarketů, kde mají pro malé psy i speciální nákupní vozíky. 

Psí pláže

Bez dalšího plkání ... Na tyto kouzelné pláže jsme se dostali se psem: 

Fontanamare

Na jihu Sardinie v oblasti Gonessy najdete dlouhou písečnou pláž s úžasným výhledem na hory, velkými vlnami a poměrně větrným počasím. Na pláž tak vyráží i surfaří a milovníci vodních sportů. Část pláže je přímo vyhrazená pro psy (Spiaggia Cani di Gonnesa), ale pokud se nechcete mačkat na kousku pláže s dalšími lidmi se psi, ani na zbytku pláže není nikde se psem zákaz.





Porto Paglia

Největší favorit naší dovolené. Nádherná klidná pláž s čistou vodou, jemným pískem a skálami, pod které se Tedík schovával do stínu. Neskutečně fotogenické místo s dokonale kýčovitými západy slunce.






Náramek i tašku najdete v mém E-shopu.


San Nicolo
Podobná pláž jako Fontanamare - jen schovaná za "vedlejší skálou". 

Porto Pino

Porto Pino je pláž u písečných dun a je součástí přírodního parku Sulcis. Ke pobřeží patří také rozlehlé borové lesy, kde roste borovice alpská - ta se vyskytuje na Sardinii jen tady a na ostrově San Pietro. Při cestě k pláží Porto Pino můžete vidět rybníky, které mimo jiné obývají růžoví plameňáci a ledňáčci. Na internetu se sice dočtete, že plameňáky na Sardinii v prázdninových letních měsících neuvidíte, my jsme ale měli štěstí a i když se s našimi foto-přístroji nepodařily lepší fotky, hejno plameňáků jsme zahlédli jak na Porto Pino, tak i jezeře Stagno de Molentargius u Cagliari.

Na samotné pláži najdete jemný bílý písek a tu nejmodřejší vodu. Pláž oficiálně (podle tabule u "vchodu") není přístupná pro psy, ale plavčík nám (nohama rukama) řekl, že "small okay", takže obzvlášť pokud máte doma psa velikosti větší myši, na Porto Pino byste se měli dostat bez problému.





Jediná povedená fotka sardinského plameňáka růžového: 





Baia delle mimose

V oblasti Badesi najdete pláž, přímo určenou pro psy. My jsme vzhledem ke zmatené GPS nakonec skončili v jiné části pláži, než té, která je vyhrazená pro psy .... Tam bylo o něco víc slunečníků a lidí, ale přesto nás odtud se psem nikdo nevyhnal.



Žádné komentáře:

Okomentovat

F