úterý 19. června 2018

Svoboda.

Týden před maturitou. Rozpracovaných projektů: 5. Rozepsaných knih: 1. Problémových maturitních otázek: 4. Plánů na prázdniny: desítky. Reálně naplánovaných: 0

Na prázdniny po maturitě jsem se těšila měsíce. Nebo možná i roky. Čekaly mě 3 měsíce naprosté svobody. Měla jsem čas. Relativně dostatek peněz. Skoro žádné povinnosti. A jak se konec školního roku přibližovat, najednou mi začalo docházet, že svoboda je vlastně dost náročná záležitost.



V květnu jsem obepsala přes 50 hostitelů na workaway a napsala asi 30 emailů do různých jógových center, jestli nehledají výpomoc. Z původně plánované cesty do Řecka nebo Švédska jsem se najednou dostala na Srí Lanku, do Thajska a na Filipíny, začala jsem uvažovat nad Kostarikou nebo Nikaraguou ...

Odpověděla mi jen část lidí. Většinou se jim nehodily mé termíny, už měli někoho domluveného nebo tam je v době našich letních prázdnin období dešťů. Po hodinách strávených hledáním, kopírováním a vylepšováním motivačního dopisu jsem nakonec na začátku června vytáhla babičku na last-minute zájezd do Itálie, kde jsem si chtěla ujasnit, co vlastně od prázdnin (i od života) chci.

Druhý den našeho pobytu se odpoledne nebe zatáhlo mraky a chýlilo se k bouřce. Zrovna jsme se vrátily z pláže a já měla hroznou potřebu, jít si zaběhat. Nejsem žádný běžec. Posledně jsem běžela asi před půl rokem a tenkrát jsem se opět zařekla, že už to nikdy nehodlám opakovat. Ale v ten moment jsem prostě cítila potřebu běžet.

Venku začalo foukat a já běžela proti větru podél pobřeží, až k řece Tronto, která tu ústí do moře. Sedla jsem si na kameny a pozorovala nekonečné moře všude okolo. Z nebe začaly padat první kapky a já tam seděla, dýchala slaný vzduch a měla z toho všeho dost smíšené pocity. Neskutečná radost z úžasné atmosféry v Martinsicuru - nadšení z moře, dobrého jídla a úžasných pozitivních lidí v kempu. Smutek z toho, že za pár dní se zase budu muset vrátit domů, kde budu místo šumění vln a italských písniček, ozývajících se z kempů, poslouchat bagrování silnice v naší ulici. Kde budu místo slaného vzduchu po chodbě čichat močí nasáknutý byt alkoholického souseda a místo veselých, opálených, energických Italů vídat na ulici otrávené, nabubřelé obličeje.

Nejzvláštnější pocit ze všeho byl ale ten, když jsem si uvědomila, že mi vlastně téměř nic nebrání v tom, abych tu zůstala. Měla jsem s sebou pas, občanku, kreditku a kufr plný oblečení. Maturitní vysvědčení mi už pár dní leží doma a na vysokou v podstatě nastoupit nemusím.



Poslední večerní představení v kempu - cirkus s akrobatkami a mou největší noční můrou - klaunem.

Navštívila jsem v životě spoustu zajímavých míst. Někdy jsou ale cesty tak uspěchané, že si je člověk vlastně nedokáže pořádně užít. Když jsme na podzim se školou jeli do Říma, zhlédli jsme všechny důležité památky, všechny vyhlášená místa. Viděli jsme Colosseum, Pantheon, fontánu di Trevi, navštívili jsme Forum Romanum, Sixtinskou kapli ... a přesto dovolená v Italském kempu a celodenní válení na pláži pro mě bylo mnohem větším zážitkem. To samé jsem zažila v Paříži a Londýně - nekonečné turistikování po památkách se za žádnou cenu nemohlo vyrovnat půl hodině sezení před blikající Eiffelovkou a osvíceným nočním London Eye. 


Možná je to pohodlnost, možná nejsem ten "správný cestovatel". 

Ale už nechci v životě dělat věci, které mi nejsou přirozené. A je mi úplně jedno, jak to celé vypadá. Chci cestovat tak, abych si užila atmosféru místa - ať už pojedu někam do zahraničí dobrovolničit, pracovat nebo na válecí dovolenou. Chci najít místa, na která se budu ráda vracet, a kde se třeba jednou sama usadím. Nechci už neustále někam spěchat, snažit se v co nejkratším čase stihnout co nejvíc aktivit a míst, abych si je mohla odškrtnout ve svém seznamu. 

 Chci jen být někde, kde je mi prostě dobře. A i když jsem se narodila v Česku, v Jižní Evropě si připadám tak nějak přirozeněji. Když můžu ráno vylézt na pláž a zacvičit si jógu po východu slunce, když si můžu lehnout k moři, pozorovat vlny a psát, kreslit nebo si číst. Jen se zastavit a prostě být. 

4 komentáře:

  1. Moc hezké čtení. Buď. Buď šťastná a tam, kde je ti dobře, o tom to celé je:-).

    Měj se krásně!

    www.bygabra.cz

    OdpovědětVymazat
  2. nikdo neříká, že hltání památek a pobíhání po všech těch známých místech je známkou správného cestování. tak jak to cítítš a chceš, je to správně, je dobře, že jsi na to přišla :) a naprosto ti rozumím, že spěch dnešní doby není podstatou toho "správného", ať už jde vlastně o cokoliv. sama se ze svého života pokouším jakýkoliv spěch a tlak odstranit. žádná práce ani nic jiného za to nestojí, pokud mi to nepřináší dobrý pocit.

    OdpovědětVymazat

F