neděle 22. dubna 2018

Papírový svět (aneb předmaturitní chvilka filosofie)

Zítra pro mě začíná poslední týden školy. Za měsíc mě čeká maturita - prý "zkouška dospělosti". A místo toho, abych věnovala všechen čas přípravě, učení, abych se snažila dosáhnout nejlepší známky ... v hlavě mi pořád bliká otázka:
"Jaký má to všechno smysl?"


Touha učit se poznávat je přirozená nám všem, jen u některých je díky povinnému vzdělávání o něco víc utlumena. Já jsem schopna naučit se za 10 minut zpívat tři mantry v sanskrtu, zapamatovat si na druhé poslechnutí text písničky, jen s pomocí mobilu jsem se naučila základy španělštiny, podle návodu na Youtube se naučila vytvářet webgrafiku a v nejbližší době chci začít s ruštinou, polštinou a programováním ... A to všechno z jednoho jednoduchého důvodu - protože chci. 

Protože mi to dává smysl. 

Protože vím, že mě tyhle znalosti a dovednosti posunout o něco dál k mému životnímu cíli nebo mě prostě jen baví ten samotný proces učení a mám radost, když si zapamatuji něco nového.

Miluju jazyky, miluju jógu, obdivuju východní filozofii a jakákoliv kreativní činnost je pro mě tím opravdovým smyslem života.


A pak tu jsou testy a zkoušení ve škole a velký strašák jménem Maturita, kde je pro spoustu lidí nejdůležitější motivace papír. S ním potom získáváme i šanci postoupit zase o kousek "výš" v našem systému a za pár let třeba dokonce získat diplom a třeba i nějaká ta písmenka navíc před jméno!

Jako vodnář mám celoživotní problém se "systémem". Dělá mi problém, dělat věci, které mi nedávají smysl, které nic nepřináší mě, ani nikomu kolem ... jen proto, že takhle je to "normální", takhle to "má být" a takhle to "dělají všichni ostatní". Proto mě vždycky neskutečně iritovaly argumenty typu:

"V životě nebudeš dělat jen věci, který tě baví."

"Aspoň si tím procvičíte mozek."

"V práci budeš taky muset dělat věci, který ti budou připadat nesmyslný."

Nevěřím, že to takhle funguje. Možná to "vidím, jak Hurvínek válku" (jak už mi několikrát bylo řečeno, když jsem někomu popisovala své plány do budoucna). Ale já pořád věřím, že to jde jinak. Že lidi můžou dělat práci, která je skutečně bude bavit, která je bude naplňovat, a která bude přinášet pozitivní změnu i pro svět. Třeba ne pro všech 7,6 miliard lidí, ale pro pár příbuzných, kamarádů, sousedů, klientů ... I to se počítá.

Věřím, že pokud opravdu chceme, nemusíme dělat věci, které pro nás nemají smysl. Nemusíme dělat to, co všichni ostatní, nemusíme se držet stereotypů a nemusíme postupovat podle návodu na život, který vytvořil už někdo před námi.

Nemusíme přijmout, že žijeme v papírovém světě.
Nemám v plánu to teď měsíc před maturitou vzdát, a nenavádím ani vás, abyste se za každou cenu vykašlali na jakékoliv vzdělávání jen proto, že vás na konci čeká "papír". Jen mi přijde důležité, abychom o tom trochu víc přemýšleli. Abychom se učili proto, že chceme, a ne proto, abychom dostávali dobré známky. I když to třeba někteří učitelé i rodiče tvrdí ... dobré známky nám v životě nic nezaručí. Samé jedničky může dostat i člověk, který všechny testy proleze s dobře schovanými taháky. A trojkář, který se ve svém volném čase naplno věnuje rozvíjení dovedností, které pro něj mají smysl, to může dotáhnout mnohem dál.

Může. Nemusí.

Záleží jen na nás - ne na papírech.

Žádné komentáře:

Okomentovat

F