neděle 4. června 2017

... protože se mám ráda

Středa ráno. Stojím před zrcadlem v předsíni, v duchu si pochvaluji, že jsem se konečně naučila nosit sukně a zároveň uvažuju - mám se namalovat nebo ne? Moje pleť nevypadá poslední dny nic moc. Stres ohledně konce roku, autoškoly, dohadování o plánech na prázdniny ... Všechno se to sešlo dohromady a projevilo na mém kůži. Ještě chvíli zkoumám všechny svoje flíčky, tečky, jizvy a tmavé kruhy pod očima, když mi to konečně dojde: Vždyť na tom vůbec nezáleží!

body positive

Donedávna jsem hrozně řešila, co si o mně myslí ostatní. Jak vypadám, jak se oblékám, co říkám ... Bála se, abychom nevypadala "divně", abych moc nevyčuhovala a ostatní se na mě nedívali skrz prsty. Ale ve skutečnosti je to jenom iluze, kterou si sami vytváříme v hlavě. Pokud si v hlavě pořád budu říkat "Dneska vypadám hrozně, všichni si o mě myslí, že jsem ošklivá.", budu mít opravdu pocit, že se na mě všichni dívají a myslí si to. Když kolem někoho projdu, začnou se za mými zády smát a já si budu jistá, smějí mně. I když to možná bude třeba proto, že si vybavili, jak o víkendu opilý kamarád spadl z houpačky ... Jenže si to všechno vztáhnu na sebe a budu mít pocit, že se mi všichni smějí, všichni mě neustále pozorují a čekají, až udělám nějaký přešlap.

Můžu na to jít ale jinak. Můžu se ráno vzbudit, usmát se na sebe do zrcadla a přijmout to, jak zrovna dneska vypadám. V duchu slíbit svému tělu, že se o něj budu celý den starat, jak nejlépe můžu a budu o něj s láskou pečovat, i když se mi na něm třeba něco nelíbí ... A pak vyjdu ven a ukážu světu všechny svoje (ne)dokonalosti a budu ráda, že je nový den, kdy na nich můžu zapracovat, zbavit se jich nebo z nich udělat své přednosti. Ať už jsou to problémy s pletí, pihy, velký zadek, husté obočí nebo jizvy. Nemá smysl se za ně stydět. Jsou součástí nás, tak jako každá jiná část našeho těla, ale nejsou my ... My jste mnohem víc.
Když takhle vyjdete mezi lidi, najednou zjistíte, že vlastně vůbec nikdo neřeší, jestli máte rozcuchané vlasy, spálené tváře od sluníčka nebo máte flíček na tričku. Nikoho to ve skutečnosti nezajímá.
body positive
Tohle "odpojení" od našeho vlastního těla si pěstujeme od malička. Jsme od dětství zvyklí na to, že nám pořád někdo vnucuje, co máme cítit. Ať už jsou to rodiče, babičky, tetičky, učitelky ve škol(c)e ... "Obleč si tu čepici, musí ti být zima!" "Celý den jsi nejedl, určitě máš hlad!" "Proč máš na sobě svetr? Vždyť je teplo" ... Systematicky se učíme ignorovat signály svého těla a ztrácíme s ním spojení. Ostatní přece ví lépe, kdy je teplo, kdy zima, kdy máme hlad a kdy bychom měli být plní! Dodržujeme zvyky, jako je pravidelné jedení v určitou dobu každý den, i když třeba nemáme hlad. Přeceňujeme svoje tělo, když jsme unavení. Nedopřejeme si chvilku klidu, když ho potřebujeme - protože máme prostě moc věcí na práci a musíme to všechno stihnout! Když nás zabolí v krku, sáhneme hned po "zázračné" tabletce, místo toho, abychom se zabývali tím, co naši bolest způsobuje a hledali příčiny nemoci v naší hlavě ... Bojujeme se svým tělem, jako by bylo náš nepřítel a zároveň máme pocit, že když je na nás něco fyzicky "špatně", jsme celí v nepořádku ...

Dejme svému tělu na chvíli svobodu. Zahoďme upnuté tísnící džíny, zařezávající se spoďáry, podprsenky s otravnými kosticemi a lodičky, ze kterých po pár hodinách bolí nohy, jako po turistickém výšlapu.. Nosme to, co se nám líbí, ale v čem se taky cítíme příjemně a pohodlně. Schovejme na pár dní všechna líčidla do skříňky a vyjděme doslova "s kůži na trh". Nechme pleť ošlehat větrem a pohladit slunečními paprsky. Moc se mi v této souvislosti líbí citát, na který jsem narazila na internetu: "Myslím si, že pihy, strie, tetování, modřiny, mateřská znaménka a jizvy jsou ty nejvíc cool věci vůbec. Začali jste téměř s prázdným plátnem a koukněte na sebe teď - všechny ty známky toho, že jste žili ...."

... a tak jsem se učesala, nazula si sandále a vyšla ven. A na ulici se na mě nikdo divně nedíval - a jestli jo, tak jsem si toho nevšimla. Bylo mi to fuk. Protože v tu chvíli jsem byla ráda taková, jaká jsem.


body positive
(zdroj fotek: Pinterest.com)

Sledujte moji nástěnku "Body positive" na Pinterestu :)

7 komentářů:

  1. Za mě skvělý článek! Já měla před asi 2 lety úplně stejný problém.. řešila jsem, co si o mně ostatní myslí.. a teď je mi to zcela jedno a jsem mnohem šťastnější. Myslím, že takových článků, videí apod. na toto téma by mělo být více, protože nám to akorát jen ubližuje.
    A ten citát je opravdu úžasný!:)

    http://dencaurbankova.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Taky si myslím, sama bych se na tomto blogu chtěla víc na tohle téma zaměřit :)

      Vymazat
  2. Opravdu moc krásný článek... :)

    https://wantbefitm.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tento článek mě dostal! Nedávno jsem měla takové období, kdy jsem se koukala na svoje strie a říkala si, že to je strašné, ošklivé a že se to přece nemůže nikomu líbit. Pak jsem ale zauvažovala, že jsou mnohem horší věci, než nějaké strie a bylo mi o něco líp. Myslím, že my ženy máme s naším vzhledem větší problémy hlavně z toho důvodu, že všude kam se podíváme jsou ženy hubené, bez jakékoliv vady a my se srovnáváme. Přitom bychom to dělat neměly. Každá jsme jedinečná a každá jsme božská bytost. :)

    OdpovědětVymazat
  4. moc hezky napsanej článek. lidská nedokonalost je krásná, osobně ji vidím ale spíše u ostatních, než na sobě. právě díky těm zažitým vzorcům myšlení, kterým nás dřív učili a možná i kvůli míře citlivosti toto může být téma těžko překonatelný.
    trochu nesouhlasím s tím, že části našeho těla nejsou "my" :) jsou. jen je potřeba se naučit to přijmout. možná jsi tím "my" myslela naše nefyzický já, nicméně tak jako tak, jsme duševní, ale i fyzická část. obě tvoří to celek.

    OdpovědětVymazat
  5. Pekné :-) T, že ľudia sa v skutočnosti nezaujímajú o drobné veci na iných ľuďoch nám často uniká. :-)

    OdpovědětVymazat

F