úterý 9. května 2017

Příběh za jídlem na našem talíři

Jak řekl Stalin "Smrt jednotlivce je tragédie, smrt miliónů je statistika". Není to ale jen otázka lidí. Stejně tak se díváme i na zvířata. Když vidíme na internetu příběh, kde někdo týral nebo zabil psa nebo kočku, všichni jsou z toho znepokojení, nadávají, že "lidi jsou svině", přejí tyranům stejný osud jako jejich nešťastným zvířatům ... ale mnozí z nich píší tyto rozhořčené komentáře a k tomu přikusují chleba se šunkou nebo sedí u talíře se svíčkovou. Litují násilí, které někdo vykonal na zvířeti, které považují za domácího mazlíčka, zatímco jedí maso jiného zvířete ... Ale hospodářská zvířata nemají žádný životní příběh - jsou tu prostě na to, abychom je jedli ... nebo ne?

toulavá kočka pod autem

"Šla jsem na místo, kde krávy čekají na porážku. Nějakým způsobem na nich bylo vidět, že věděly co je čeká, protože se snažily stále jít dozadu a bály se nás, nějak vycítily, že něco není správně. Nakonec mé "prohlídky" čekacího prostoru jsem uviděla velkou, krásnou bílou krávu. Byla vyděšená. Mohli jste vidět její úzkost. Mám pocit, že věděla, co přijde. Byla hrozně nervozní. Asi čtvrt hodiny jsem na ni mluvila a hladila ji. Úplně se uklidnila.
Ale další den, když jsem tam přišla a točila jsem všechny tyto hrozné věci, přišel čas na tu bílou krávu, aby i ona šla na porážku. Bylo to mnohem těžší, protože tahle kráva se nebránila jako ostatní. Cítila krev, slyšela ostatní krávy, musela vědět, co se děje. Ale z nějakého důvodu si myslela, že jí pomůžu. Strkali do ostatních krav, ty uskakovaly, stoupaly na zadní, snažily se vyšplhat po zdi, ale tato kráva šla rovnou ke mě. Stála jsem asi půl metru o ní. Hleděla na mě. A ostatní pracovníci ji postrkovali .... a potom se ty kovové dveře za ní zavřely. A ona se stejně pořád nebránila. Všechno co dělala, bylo, že na mě doširoka otevřenýma očima hleděla. Ani nemrkala. Prosila mě, ať jí pomůžu. Nějak vycítila, že nechci, aby se to stalo a samozřejmě jsme to nechtěla. Bylo to tak těžké, protože prosila o pomoc, ale já pro ni nemohla nic udělat."

(Z dokumentu Vegan Everyday Stories - vypráví Sofia Pineda Ochoa o své "exkurzi" na jatka)

Pohoršuje nás, když někdo ubližuje domácím mazlíčkům. Je to ale jen otázka kultury - v některých asijských státech se nikdo nezhrozí, když na pouličním trhu uvidí grilovaného psa. Pro nás je to nepředstavitelné, protože tato zvířata známe, máme k nim citový vztah. Pozorujeme je každý den, vnímáme jejich pocity, potřeby. Jak dýchají, jak se chovají, když mají radost nebo když je něco bolí, když se jim zdá zlý sen ... Proč máme pocit, že ostatní zvířata tyto emoce nezažívají? I krávy nebo prasata chtějí žít v klidu, mít dostatek jídla, prostoru a chtějí, aby se o ně někdo s láskou staral. 

čínské trhy s psím masem

čínské trhy s psím masem

Psí maso ↑
Hovězí maso ↓

jatka hovězí maso

jatka hovězí maso


Vezměte si třeba telata v mléčném průmyslu. Jsou to ještě děti. Nechtějí nic víc, než cítit vedle sebe svoji maminku, pít její mléko a přitulit se. Chtějí zpátky svoji mámu, od které je ukradli pár hodin, nanejvýš dní po jejich narození. Narodili se do světa, kde je nečeká nic dobrého a hned po chvilce jim vezmou jejich jedinou jistotu. Nemají vůbec nic. Neví co na ně lidé chystají a přitom oni i jejich maminky čekají na smrt, před kterou nezažijí ani jednu světlou chvilku.

Zkuste si představit něco podobného v lidském světě. Matka porodí dítě a lékaři jí ho seberou. Už ho nikdy neuvidí. Nikdy nezjistí, jaké to je opřít si hlavu o tu jeho. Nikdy ho nebude moct pochovat a obejmout. Matku budou sexuálně zneužívat a dítě mezitím zabijí po pár týdnech, protože mladé maso je prostě delikatesa ...

Že nejde srovnávat zvířata s lidmi? A proč vlastně? Jaký je mezi námi rozdíl, co rozhoduje o tom, kdo je "výš", kdo je důležitější? Podle nových studií jsme v potravinovém řetězci někde mezi prasaty a ančovičkami. Naše tělo a náš mozek funguje jinak než u ostatních zvířat - ale v čem jsme lepší? Některá zvířata mají smysly, které člověk během svého vývoje ztratil nebo je dokonce nikdy neměl. Proč máme pocit, že jsme i přesto nějak lepší?
Ano, máme moc nad světem. Vystavěli jsme civilizaci, vytvořili státy, města, politické systémy, zkoumáme všechny možné a nemožné souvislosti kolem nás ... ale kam jsme to dopracovali? Ničíme jedinou planetu, na které jsme schopni žít. Během posledních sto let jsme vyhubili 90% populace velkých ryb a podle vědeckých předpokladů budou v roce 2048 oceány úplně bez ryb. Zatímco téměř miliarda lidí na světě trpí hladem, 80% světové produkce kukuřice a sóji a třetina světové sklizně obilnin je použita na krmení tzv. hospodářských zvířat. 70% deštného lesa v Amazonii bylo zničeno a přeměněno na pastviny a velká část zbytku je použita na pěstování krmiva. Kdybychom my lidé zabíjeli jeden druhého stejně tak, jako zabíjíme zvířata, lidstvo by vyhynulo během 17 dnů ... Stále máte pocit, že naše "inteligence" je něco co nás předurčuje k tomu, abychom zneužívali a ubližovali nevinným tvorům? 

"Ta samolibost, s jakou člověk s ostatními tvory zachází, jak se mu zachce, znázorňuje tu nejextrémnější rasistickou teorii - princip, že mít moc znamená mít pravdu. Srovnání s holocaustem je tu záměrné a zřejmé. Jedna skupina žijících bytostí mizí pod rukama druhé. I když někdo namítne, že utrpení zvířat se nedá srovnat s utrpením Židů nebo otroků, ve skutečnosti jsou tu paralely. A pro vězně a otroky tohoto masové vraždění je holocaust ještě daleko od konce." (dokument Earthlings)

Koncentrařní tábor Flossenbürg

hovězí farma Kanada


„Trvale projevují zvířata mnohem více snášenlivosti, soudnosti i rozumu než tvor, který se sám pokládá za svrchovaně rozumného. Neboť najdeme snad v lidských společenstvech, založených na utiskování a otroctví nějaká tak účelně organizovaná jako u mravenců, včel nebo bobrů? Viděl snad někdo, že by se divoká zvířata jednoho a téhož druhu shromáždila z ničeho nic někde na planině a bez jakéhokoliv užitku se navzájem pobíjela a vyhlazovala? Zažil snad někdo, že by zvířata mezi sebou vedla náboženské války? Krutost mezi zvířaty je dána hladem a nezbytností opatřit si potravu. Krutost člověka k člověku je motivována ješitností jeho pánů a nesmyslností jeho předsudků...“
Paul Henry Dietrich Holbach

Za každým kouskem masa, který sníme, za každým lokem mléka, který vypijeme ... se skrývá příběh, který mnoho z nás nechce slyšet. Příběh, před kterým schválně zavíráme oči a když se ho dozvíme, hledáme si stejně odůvodnění, proč tomu nevěřit. Ale ta realita je skutečná a za to všechno dlužíme zvířatům alespoň znát realitu ... Jak se s ní vypořádáme, už je na každém z nás.

Věřím, že kdyby dospělí malým dětem vysvětlili, co je vlastně maso a kde se získává ... většinu z nich by přešla chuť. Malé děti nechtějí úmyslně někomu ubližovat a láska ke zvířatům je pro ně úplně přirozená. Jak je možné, že tento smysl pro soucit a empatii v nás časem vymizí a je tak těžké ho znovu najít?

4 komentáře:

  1. Krasne napisane, precitene, pravdive, uvedomele. Dakujem, citime to tak isto <3

    Paulina

    OdpovědětVymazat
  2. v určitejch chvílích jsem měla pocit, že i rostliny musej bejt inteligentnější než lidi ... člověk má určitej dar, který nemaj rostliny ani zvířata, ale absolutně s ním neumí zacházet. strašně by mě zajímalo, kde přesně se stala chyba a proč. všechno na světě má přece nějaký důvod. tak proč jsme takoví?

    OdpovědětVymazat

F