úterý 7. března 2017

Až budu velká ... A jo vlastně - já už jsem!

Až já jednou budu velká ... s těmito slovy si každá malá holčička plánuje svoji zářnou budoucnost. Až budu velká, budu mít velkou rodinu. Až budu velká, budu mít domeček u moře. Až budu velká, poletím na Měsíc.
A pak jednou přijde ten den. Holčička se ráno probudí a uvědomí si, že už velká je. A a že její život vůbec nevypadá tak, jak si to dřív představovala. Že třinácté, patnácté, osmnácté, ani dvacáté narozeniny neznamenají žádnou radikální změnu. A hlavně - že teď už se nemá na co vymlouvat. Když byla "malá", mohla si stěžovat, že na některé věci je ještě moc malá. Ale teď může dělat vlastně úplně cokoliv. Ale co teď s tím ?

čas běží

Řekla bys mi prosím, kterou cestou se mám teď dát?
To do velké míry záleží na tom, kam se chceš dostat, řekla kočka.
Je mi celkem jedno kam, odpověděla Alenka.
Pak nezáleží na tom, kterou cestou půjdeš, povídá kočka.

vzpomínky na dětství

Když mi bylo dvanáct, snila jsem o tom, že jednou budu slavná zpěvačka. Byla jsem poblázněná zpěváky, jejichž plakáty jsem si vytrhávala z Bravíčka a lepila si je na zeď nad postel. Představovala jsem si, že se s nimi všemi jednou na živo seznámím, až budu slavná a bohatá.
O rok později jsem se díky americkým romantickým filmům zamilovala do New Yorku a plánovala jsem, jak odjedu studovat střední školu do USA, vymyslím tam úžasný plán na podnikání a stanu se milionářkou (nebo potkám pana Dokonalého, který mi bude platit všechno oblečení, návštěvy módních přehlídek i kafíčka ve Starbucks).

V patnácti mi došlo, že se svým hlasem můžu maximálně zpívat ukolébavky hluchoněmým dětem, půl milionu na střední s USA se mi sehnat nepovedlo - a co se týče mužů, pomalu mi začalo docházet, že něco jako dokonalý kluk, je vážně jen výplod fantazie režisérů amerických filmů. A tak mým hlavním snem bylo prostě jen vypadnout. Z našeho maličkého smogem zamořeného městečka i ze stereotypního koloběhu svého života.

vzpomínky na dětství

A teď jsem tu. S (konečně legální) skleničkou červeného vína ťukám do klávesnice notebooku a přemýšlím o tom, jak vidím svoji budoucnost teď. Moje hodnoty se za poslední roky dost změnily. Ale čeho chci vlastně "dosáhnout" .. a hlavně - jak to mám udělat? Všechno je paradoxně o dost složitější, když nemáte žádné omezení, které vám brání v plnění vašich snů. Jedinou překážkou zůstává člověk sám.

2 komentáře:

  1. Dobre napísané. Aj ja som snívala o rôznych veciach. Keď som bola malá chcela som byť opernou sspeváčkou. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) občas si říkám, jak by vypadal svět kdyby se všichni drželi snů z dětství .. :)

      Vymazat

F