neděle 23. října 2016

Příběh za fotkou

Od toho, co začala éra smartphonů jsem na mobilu poměrně dost času. Velkou část svého času trávím prohlížením fotek jiných lidí, kteří je sdílí na instagramu. Nejednou jsem kvůli nim byla naštvaná, záviděla lidem jejich "dokonalý život" ... Když sedíte ve škole a prohlížíte si na instagramu fotky holky, která cvičí jógu na pláži na Kostarice při východu slunce... naštve to. Když máte malý byt a pokoj společný se sourozencem a vidíte všude fotky obrovských krásných domů s bazénem a výhledem na moře .. naštve to. Ale uvažovali jste někdy o tom, že ne všechno na fotkách je pravda? Že se za nimi občas skrývá příběh, který už tak veselý být nemusí ? 


I já dávám na internet někdy fotky, které nějak vyzní, ale jejich pozadí už zůstává neznámé. Nikdo se (většinou) nefotí, když má zrovna obličej pobodaný od komárů a fialové kruhy pod očima. Nikdo nefotí svůj pokoj, když je v něm takový bordel, že se v něm nedá hnout. Žádný "healthy blogger" nebude sdílet, jak se čas od času cpe omáčkou s knedlíkem nebo rohlíkem s marmeládou. Každý chce ukázat jen ty hezké aspekty jeho života. Chceme se pochlubit, chceme ukázat jak se máme dobře, co máme navíc oproti ostatním ... Ráda sdílím na internetu své zážitky, úspěchy, věci, ze kterých mám radost - ať už to jsou fotky z cest, fotky jídla pro inspiraci nebo cokoliv jiného. Někdy fotky zachytí přesně náladu a atmosféru daného okamžiku. Ale někdy to tak prostě není a skutečnost je úplně jiná.

Jednou z posledních fotek na mém instagramu je fotky dýňové rizota z restaurace v Kroměříži. Jídlo bylo skvělé ... ale ví někdo co dělo předtím? Celé dopoledne jsme strávili s rodinou v nemocnici. Šli jsme se rozloučit z těžce nemocnou babičkou. V noci zemřela.

Tuto fotku jsem sdílela na instagramu vloni v prosinci. To jsem se tak jednou o víkendu vydala "běhat". Uběhla jsem asi čtyři kilometry a vrátila se s tím, že už v životě nepůjdu běhat. Od té doby jsem běžecké boty znova ještě neobula. Běh mě prostě nikdy nebavil, ať jsem se k němu motivovala jakkoliv a nikdy mi nepřinášel takovou zábavu a radost, jakou mám teď z cvičení jógy.


Tuhle super veselou fotku jsem pořídila na procházce o jednom podzimním víkendu. Celý týden před tím jsem ležela nemocná v posteli. Bylo to zrovna hrozné období po všech možných stránkách a já měla už nějaký ten pátek celkem depku. Měla jsem pocit, že se na mě všechno valí a já nemám sílu s tím nic dělat. Potřebovala jsem alespoň nějakou změnu a tak jsem se šla ostříhat. A po návštěvě kadeřnice jsem šla na tuto procházku se psem. 


Matcha tea, hořká čokoláda a učení. Skutečnost? Sežrala jsem celou tabulku čokolády a celkově se učila asi půl hodiny. A mimochodem - matcha latté jsem nikdy pořádně nepřišla na chuť. Ale pšt. Prý je to zdravý.


Následující fotka je z Itálie. Den to byl skvělý - dopoledne jsme strávily s mamkou na pláži a v podvečer jsme se šli projít po pobřeží do městečka. Měla jsem ale díky dlouhé cestě a únavě příšernou pleť a odmítala jsem se fotit jinak než zezadu.

Fotka koťátka u babičky. Roztomilost sama, jasně. Ale co fotce předcházelo? Několik hodin jsme s bratrem museli držet našeho psa na pevno na vodítku na dvoře, než táta posekal trávu. Kotě se choulilo v křoví, Tedík štěkal, kňučel a tahal do křoví tak, že jsem měla od vodítka spálenou ruku.


Fotky jsou jen iluze. Nezapomínejme kvůli ní žít reálný život :)

6 komentářů:

  1. Pěkně napsáno :) Mívám taky problémy s tím uvědomit si to, hlavně u těch lidí, se kterýma nemůžu být v jedný místnosti, a potřebuju se cítit být "nad nima" :D

    OdpovědětVymazat
  2. Někdy taky trochu ostatním závidím, to co mají... ale to asi každý, snažím se to dál moc neprožívat. Jinak s tím běháním to máme podobně, taky ho nemusím, ale běhat chodím (i když je to často velký přemlouvání).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to tě obdivuju :D já ať dělám co dělám .. kromě jógy se poslední dobou nejsem schopná dokopat vůbec k ničemu.

      Vymazat
  3. Anonymní8:01 dop.

    ahoj Adélko,
    mám moc ráda Tvůj blog, díky za něj.
    dík za tu svěžest a upřímnost.
    Dáša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, to vždycky potěší :))

      Vymazat
  4. V tomto článku se skrývá mnoho pravdy :) nikdo nikdy neví co člověk skutecně cítí :( a závist kvůli scény na fotce je to největší zlo :(

    OdpovědětVymazat

F