neděle 25. září 2016

Jak se stát vegetariánem

Vegetariánkou jsem plus mínus půl roku. Nikdy jsem masu neholdovala, přesto nebylo jednoduché se ho úplně vzdát. Jde o zvyky. Jídlo máme často spojené s hezkými vzpomínkami a je náročné ho od nich oddělit. Pořád mám zafixované, jak jsme u táboráku opékali špekáčky, jak děda dělal svoje úžasné kuřecí nugetky obalované v cornflakes nebo jak jsme o Vánocích vždycky usedli ke stolu a dali si rybu s bramborovým salátem. Budu vegetariánkou do konce života? Nevím. Nemůžu nic říct s určitostí, protože nevím, co se mi bude honit hlavou za deset let, za rok nebo za pár týdnů. Není to jednoduché, stát se vegetariánem, ale právě teď mi to dává úplný smysl ...

1. Vytvořte si vztah se zvířaty
Náš pes je pro mě dostatečná "motivace" maso nejíst. Stačí mi, když vidím, jak dokáže být veselý, smutný, naštvaný, unavený. Jakou má radost, když nás po delší době vidí, jak naříká, když někdo odejde z bytu. Když vidím, jak spí na mé posteli a dýchá právě tak jako člověk, když štěká ze spaní, protože se mu zdají zlé sny ....
Zvířata nepřemýšlí, tak jako my, neuvědomují si samy sebe a nevnímají čas, tak jako my. Ale jinak se od nás zas tak moc neliší. Cítí bolest, prožívají emoce tak jako my a jen to, že biologicky jsou na nižším stupni, pro mě neznamená, že by byli v něčem dalším podřadní. Pro mě vegetariánství není a nikdy nebylo o žádné disciplíně. Nejde tu o silnou vůli, abyste si "odepřeli" ten kousek masa, na který máte chuť. Jde o to, vytvořit si vztah se zvířaty a soucit vůči nim, který se sám stane vaší motivací.

2. "Jezte psa nebo kočku"
Kromě některých asijských států jako je Čína nebo Korea, jsou psy a kočky brány jako něco víc, než ostatní zvířata. Máme je jako své mazlíčky, milujeme je, staráme se o ně ... Když vidíme krávu nebo prase, díváme se na ně jinak - jako na jídlo. Většina z nás doma ze zvířat chová psy nebo kočky. Setkáváme se s těmito zvířaty daleko častěji a máme k nim silnější vztah. Krávu nebo prase na ulici denně nepotkáváte. Kdybyste viděli, jak na ulici někdo ubližuje psovi, zakročíte nebo vám to minimálně bude vadit. Když ale spousta lidí uvidí záběry z jatek, nepřijde jim to tak hrozné. Protože nemají k těmto zvířatům vztah. Přitom emočně se od našich mazlíčků vůbec neliší.
Trochu divnou, ale účinnou pomůckou při přechodu na vegetariánství, je proto představit si, že maso, které máte na talíři by mohlo pocházet i z vašeho domácího mazlíčka. Uznávám, je to dost morbidní, ale něco na tom je. Chuť k jídlu vás při takové myšlence možná přejde.



3. Podívejte se na film Earthlings
Velký vliv na mě při mé cestě k vegetariánství, měly dokumenty. Viděla jsem jich několik (Raději vidličky než nože, Cowspiracy, Vegucated, ..), ale žádný na mě nezapůsobil tak, jako Earthlings (Pozemšťané). Dokument ukazuje způsoby, kterými zotročujeme zvířata - od masného, mléčného a vaječného průmyslu, přes výrobu koženého oblečení, zneužívání pro zábavu (býčí zápasy, cirkusy apod). Během těch 130 minut dokumentu jsem přehodnotila hodně věcí a posmrkala hodně kapesníku. Upozorňuji, že film není lehké dokoukat do konce.

Vegetariánství není něco, k čemu může někdo druhého přesvědčit. Věřím,  že každý na to musí přijít sám a nemá smysl nikoho přesvědčovat a nutit. Pokud o vegetariánství uvažujete, můžete si přečíst taky článek, o tom proč jsem se stala vegetariánkou, na tomto blogu :)

7 komentářů:

  1. Skvělý! Jsem od svých patnácti let veganka a vždy mám neskutečnou radost, když někdo udělá krok vpřed tímto směrem. Moc hezký článek. :) jinak se musím přiznat, že eartlings jsem nikdy nezapla. Nezvládla bych to, stačí mi tříminutové videa na youtube. Hnus. A pokud se chceš posouvat dále, doporučuji video na youtube Nejlepší řeč jakou kdy uslyšíte - Gary Yourofsky, pokud to ještě neznáš. Co jsem tak zjišťovala, hodně lidí díky němu pokračovalo dále :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) jojo, to video mi něco říká, ale ještě jsem ho neviděla. Já jsem Earthlings viděla tak nějak plus minus dvakrát a je fakt že je to hodně náročný :/

      Vymazat
  2. Také jsem veganka jako slečna nahoře :). Kromě pocitu, že prostě neubližuju zvířatům je také super to, že mám prostě o mnoho víc energie - je čtvrt na pět, lidi v mé třídě umírají únavou a já prostě jedu dál :).
    Pak je tady jistě ještě další cesta - jíst maso z normálních farem, kde zvířata jsou chovány na louce, v lidských podmínkách. Jenže je tu problém - víc to stojí. Takže si průměrný čecháček bude dál kupovat maso v supermarketech s tím, že bio je drahý apod. apod. Je mi z toho smutno :(.
    Na Earthlings jsem se chystala.. Ale.. Já prostě nemám odvahu...
    http://gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to mám s masem tak, že i kdyby byla zvířata chována kdekoliv, prostě mám pocit, že bychom jim neměli brát život, když chtějí žít ... Ale určitě je to lepší než jíst maso ze supermarketu, kde se ke zvířatům nikdo nikdy nechoval jako k živým tvorům. Mléčné výrobky jím občas, snažím se je omezit a když je kupujeme domů, kupujeme farmářské (ale sem tam si nějakou prasečinku dám no ... :D) a vajíčka máme od dědy, takže ty jím v pohodě, protože vím, že slepice si běhají v klidu po dvoře a děda se o ně stará jako o domácí mazlíčky ... :)

      Vymazat
  3. Vegetariánka budu na valentýna pět let a držím pěsti každému kdo se k tomu odhodlá - jen tak dál!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělý :) Mě mrzí, že jsem si nezaznačila kdy jsem naposledy jedla maso .. nevím kdy to mám slavit :( :D

      Vymazat
  4. Ahoj, fajn tipy. Já bych dodala, jdi studovat PEFku ČZU ;) Tenkrát jsme v prváku měli předměty jako chov zvířat, kde jsem pronikla hlouběji k tomu, čím se chovná zvířata živí, jak tráví svůj život a jak se zabíjí, a tím pádem co pak z nich přijímáme my a jednoduše jsem maso přestala přijímat úplně. šlo to tak snadno, dnes je tomu 8 let a maso mi vůbec, ale vůbec nechybí! :-)

    OdpovědětVymazat

F