sobota 20. srpna 2016

Martinsicuro 2016 (část 2)

Říkala jsem si, že Itálie je tak turistická, že se snad domluvíme anglicky. Chyba. Ať jsme přišli kamkoliv, valili na nás italsky, i když bylo očividné, že nerozumíme ani slovu. Když pochopili, že nechápeme, začali mluvit pomaleji a italsky nám to vysvětlovat. Vtipné bylo, když jsme šli jeden den do pizzerie na večeři a servírka na nás valila zase italsky a nakonec jsme se nějak na půl anglicky domluvili. Druhý dne přijdeme do stejné pizzérky a slyšíme stejnou slečnu: "Je tady ještě někdo z Čechů, kdo chce přihodit pizzu na plech?" ...

Poslední den jsme ráno museli vyklidit mobilhome a odjížděli jsme autobusem o čtvrt na deset večer. My jsme s mamkou mezitím šly na pláž, do bazénu, snědly jsme si pizzu na pláži a ještě jsme zašli na kafíčko a zákusek do úžasné místní kavárny. Krásný závěr. Někteří to udělali podobně, někteří se obávali opustit kemp a tak zůstali jen u bazénu a k moři už se nepodívali. A někteří si sedli do přístřešku ke kufrům a čekali skoro celý den na odjezd. Nechápu.

Musím uznat, že se mi letos hodně špatně odjíždělo. Normálně jezdíme na dovolené na hezčí a zajímavější místa, ale když odjíždíme, musíme se rozloučit jen s tím místem. Tentokrát jsme museli opustit nejen místo, ale i lidi, které jsme potkávali každý den. I když jsme je jen míjeli, nebavily se s nimi (protože jsme si navzájem nerozuměli ani slovo) ... stejně to bylo jakési těžší než normálně.

O Italech se říkají různé věci - většina z nich je věřící, holky hodně dbají na módu, kluci jsou děvkaři a v manželství jsou žárlivý a ženy si (až moc) hlídají. Nevidím dovnitř rodin, ale co jsem z italské povahy viděla já, je jiné. Na pláži se neustále něco hrálo, lidé si povídali nebo podél pobřeží běhali, jezdili na kole nebo cvičili na hřišti. Málokdy jsme potkali někoho, kdo seděl a hleděl do mobilu jako u nás. Ani na ulici, ani na pláži, ani v restauracích. Je mi jasné, že většina Italů byla stejně jako my na dovolené a chovali se proto trochu jinak. Ale já jsem tak vnímala i lidi v obchodech a restauracích. Oproti nám, jsou tihle "jižani" daleko přirozenější, rozhodnější, dávají mnohem víc najevo emoce, jsou hlasitější, jsou schopni povídat si s cizím člověkem na ulici. My často někam spěcháme, stresujeme se, musíme toho stihnout co nejvíc za co nejrychlejší čas. Oni se nikam neženou. Když se něco rozbije, nečekejte, že to někdo hned spraví. Ono to počká. Což může občas být dost na nic, ale právě díky tomu je tam úplně jiná atmosféra. Klid, žádný stres, pohoda ... Mám ten pocit při každé dovolené na jihu. Ne jen proto, že jsou prázdniny a já jsem na dovolené. Ale kvůli lidem a prostředí okolo.

Tohle chování mi u nás chybí - ta přirozenost, spontánnost, sebevědomí. Dělám to i já. Kontroluji se a řeším, jak vypadám, co říkám ... a aby to náhodou "nebylo blbý".  Tam se na nás usmívali, hlasitě si povídali a byli prostě naprosto přirození, opravdoví. Když si s někým povídají, nehlídají si, jak se u toho tváři, máchají zběsile rukama - a i když jsou slyšet až na druhé straně ulice, vypadá to prostě přirozeně, upřímně a opravdově.

















2 komentáře:

  1. Tak v tomhle článku jsem přesně našla jedno malé městečko v Itálii, kde máme byt. Jezdím tam každé léto od dětství a je to tam pořád stejné...jakoby se zastavil čas! :D Je to takové uklidňující a klidné a hlavně má člověk pocit takové jakési jistoty! :) Italové jsou fajn (jsem sama italka, tak ještě abych to nehájila :D ), ale musím říct, že jejich uvažování "srdce a ne rozumem" a na všechno máme moře času je někdy dost náročné na nervy! :D
    Moc se mi líbí videjko, tancování pro děti a dospělé je prostě typické a písničkou si tomu dala třešničku na dortu, protože "Sofia" tam hrála celé léto! :)
    www.lifestylebirdie.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Přesně taková mi tam ta atmosféra přišla, určitě bych se tam jela podívat zase ... Chtěla jsem vybrat nějakou italskou písničku .. ale tuhle právě hráli celou dobu v našem kempu :D a ve všech rádiích v obchodech.

      Vymazat

F