úterý 1. března 2016

Smysl života

Často na blog zveřejním něco ze šuplíku nevydaných článků, protože dát všechny moje "hlubší" myšlenky dohromady je nad moje síly. Jsem spíš introvert. Nejsem schopna "bavit se o ničem", vést hodinové debaty o tom, jak se mám, co je nového ... Neumím to a nebaví mě to. Kam jdu, jsem brána jako tichá nebo stydlivá, protože se často prostě neumím bavit o "běžných" věcech. Dokážu nekonečně dlouho probírat svoje pocity, mluvit o svých plánech do budoucna, debatovat o náboženství, o smrti, o globálních problémech ... Jenže ne všichni lidi se chtějí o podobných věcech bavit. Takže si připadám jako naprostý idiot, když kolem mě lidé normálně baví a já se nedokážu zapojit. Místo toho jen sedím, poslouchám a v hlavě mi víří ten milion myšlenek jako vždycky.

Tady na blogu chci být opravdová, sama sebou. V tomto článku vás chci na chvíli pustit do své hlavy .. psala jsem, co mě napadlo. Nakonec se z toho vyklubal článek o smyslu života. Takže, jo. Možná jsem navenek tichá. Ale uvnitř mé hlavy není ticho nikdy.

Bílé květiny


Začnu něčím tragickým a děsivým. Včera jsem jednou za sto let četla zprávy na internetu. V Moskvě osmatřicetiletá muslimka po odchodu rodičů z domu zavraždila čtyřletou holčičku, kterou měla hlídat (pracovala pro rodinu jako chůva rok a půl). S hlavou holčičky potom chodila po ulicích a pokřikovala něco v arabštině. Čtyřletá Nastya měla oba rodiče a staršího patnáctiletého bratra. Byla nemocná a nemohla chodit. Rodiče kvůli její léčbě jeli do Číny a šetřili na další léčbu v Německu. Místo toho ...

Doteď to nemůžu pořádně rozdýchat. Jak je možné, že se něco takového může stát v dnešní "moderní době" ? V jak zvrhlém světě to žijeme?
Vždycky jsem měla s podobnými zprávami problém. Když jsem byla mladší, často jsem večer nemohla spát. Někdy to bylo jen proto, že jsem si na internetu četla popis hororu. Ale jindy to bylo právě proto, že jsem viděla na internetu nebo v televizi podobnou tragickou reálnou zprávu. Obzvlášť právě případy, kdy někdo (v nejhorším případě vlastní rodiče) udělají něco strašného malému dítěti. I v takových případech jsem nebyla schopna usnout. Svíral se mi žaludek, byla mi zima, třásla jsem se .. jako by na mě dolehl všechen ten chlad, ta temnota, která se světě existuje. Nechápala jsem, jak může někdo něco podobného udělat. A sama jsem cítila všechny emoce, které museli mít pozůstalí. Obzvlášť mě vždycky zasáhlo, když jsem zjistila, že mělo mrtvé dítě sourozence. Živě jsem viděla před očima scénu, kdy sourozenci tu tragickou zprávu někdo oznámí ...

Rosa na smrku

K čemu jsou na světě takoví lidé? Lidé, kteří nic dobrého světu nepřináší,naopak přináší jen hrůzu a utrpení (dalších nevinných lidí). Proč ti, kteří celý život pomáhají nebo ti, kteří mají výjimečný talent, umírají tak brzo? A někteří lidé po světe chodí sto let, mají děsné vztahy se svými příbuznými, nemají žádné kamarády, z ničeho nemají radost a jejich život je prázdný a smutný. A přesto tu jsou. Jako by jim vesmír(/osud/bůh - říkejte tomu, jak chcete) dával ještě pořád šanci, aby se vzpamatovali a přinesli nějaké světlo, něco pozitivního do tohoto světa. Vždyť .. není tohle vlastně smysl života každého z nás? Něčím udělat svět hezčí? Nemusíme vymyslet zázračný lék, sestrojit průlomový vynález, tvořit nesmrtelné umění ... i prodavačka v supermarketu může přinést něco hezkého tím, že se bude usmívat na lidi a dodávat jim pozitivní energii. I pekař může dělat dobře svou práci a péct s láskou. Učitel může předávat s trpělivostí, ochotou a pochopením důležité vědomosti další generaci. Z života každého člověka by mělo vzejít nějaké světlo. Jinak bude tento svět hodně smutné, temné místo ...

1 komentář:

  1. Vidim to uplne stejne, i se vsemi pocity... A nekdy mam pocit, ze jsem si spletl planetu. A pak si zase nekdy rikam, ze nas, keri vidime o kousek dal, nest tu tíži.

    OdpovědětVymazat

F