pondělí 5. října 2015

Maska

Každé ráno se probouzíme ve své posteli v jakémsi "syrovém stavu" - bez perfektního makeupu, značkového oblečení a bez společenské masky ... Za nic se neskrýváme, jsme to jenom my - takoví jací jsme doopravdy. Ale hned co vystrčíme paty z domu, spousta z nás nasadí svou masku. V každé situaci nahodíme podle potřeby jinou a pod ní skryjeme sami sebe. Protože je to tak jednodušší. Nejsme tak zranitelní. Nikdo nás nemůže za nic soudit, nikdo o nás nemůže říct nic špatného - protože se chováme stejně, jako všichni okolo. Jako kopie. Jdeme s davem. A nikdy nevybočujeme.

Někdo je v těsném okruhu svých nejbližších vtipný, optimistický, přátelský a upovídaný .. ale ve společnosti radši splyne s davem. Schová se do koutku, nasadí masku nenápadné tiché osoby a radši se nijak neprojevuje. Bojí se odmítnutí. Bojí se, že by nebyl dost dobrý, a tak se radši nezapojuje vůbec. Sám ví, že takoví není, ale zároveň to nedokáže změnit. Protože jakmile si na svou masku zvyknete, je těžké ji jednoho dne jen tak nechat doma.

A někdo to má zase úplně naopak. Hraje si na drsňáka a dělá, že mu vlastní emoce ani ohled na ostatní nic neříkají. Chová se povýšeně, chladně a arogantně, nedává najevo, co si myslí a co cítí, odmítá k sobě někoho doopravdy pustit. Přestože když ho poznáte, možná je úplně jiný. Možná je to milý, ochotný a přátelský člověk, v jehož společnosti si připadáte skvěle a rádi byste s ním trávili čas. Ale ve společnosti jako by se tenhle člověk někam ztratil. Lidé v jeho okolí mají tuhle masku taky a on chce, aby ho mezi sebe přijali. Nechce se lišit, nechce aby se mu vysmáli, že je slaboch. Chce vypadat jako hrdina. Jako frajer. A proto si hraje na něco čím není, aby zapadl.

Většinou se pod všemi těmi maskami skrývají daleko lepší verze nás samých. Jenže se občas prostě až moc bojíme, toho "co by tomu řekli lidi". A přitom je to tak zbytečné. Protože jestli chceme, aby na nás lidi nehledali chyby a měli nás rádi, takové jací jsme, musíme jim "to jací jsme" ukázat. Nesmíme se snažit držet jakýchsi společenských měřítek, do kterých je příliš těžké zapadnout. Naopak, když jste sami sebou, nemůže prakticky udělat chybu. Protože takoví jste přirozeně. Žádná pravidla na to neexistují. Když si budeme pořád na něco hrát a dodržovat tuhle svou roli, budou se na nás lepit lidi, které kolem sebe možná vůbec mít nechceme. Přitáhneme si lidi, kteří jsou takoví, na jaké my si hrajeme. A mezitím se budou kdesi v dálce pohybovat ti, se kterými bychom si opravdu rozuměli - jenže to nemáme šanci zjistit, protože jim nedáme šanci vidět kdo vlastně jsme.

Sundejme si na chvíli svoji masku. Nepřemýšlejme, jestli se to "hodí" nebo co si o nás ostatní budou myslet. Je to těžké jen tak ze dne na den změnit. Ale když se to tak vezme, co je vlastně jednodušší než říkat, to co si myslíte a dělat, to co chcete dělat .. ?

Žádné komentáře:

Okomentovat

F